Input:

Chci podnikat - jak začít

28.8.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

101
Chci podnikat – jak začít

Mgr. Milan Vaňkát

Začátek podnikání

Podnikání není pro každého. O podnikání může uvažovat především někdo, kdo je ochoten a schopen jít do rizika. Úspěch nelze nikdy zaručit. Pokud by podnikání bylo tak jednoduché, pak bychom všichni byli buď členy nějaké právnické osoby anebo živnostníky. K podnikání je třeba trochu odvahy, přípravy a odhodlání. Štěstí může být důležité, ale jeho význam nelze přeceňovat. Štěstí přeje hlavně připraveným. Nestačí mít však jen pouhý nápad či představu, ale je třeba myslet i na jejich realizaci. Tato lekce si tak klade za cíl, aby si čtenář svůj případný vstup do podnikání promyslel a uvědomil si některé problémy spojené s realizací svého nápadu či představy.

Důkladné promyšlení a plánování jsou důležité, protože s jejich pomocí lze odhalit některé problémy či prázdná místa. V této lekci k samotnému zamyšlení slouží, možná poněkud nezvykle, základní kriminalistické otázky, kterými jsou kdo, co, kde, jak, čím, kdy a proč. Nelze předvídat všechny v úvahu přicházející situace a jejich varianty, ale je možné se v rámci možností některým chybám přeci jenom vyvarovat. Závěrem jsou připojeny i některé základní informace, jak může budoucí podnikatel ochránit svůj nápad či představu, tj. za pomoci jakých právních instrumentů tak může učinit.

Kdo?

Kdo by měl podnikatelskou činnost vykonávat? Práce má zásadní místo v životě člověka, ale každý nemusí být jako podnikatel spokojený, ba naopak někomu spíše vyhovuje práce v pracovním poměru. Obě varianty mají své výhody i nevýhody. Zaměstnanec je například povinen plnit pokyny nadřízených, spolupracovat s ostatními zaměstnanci, využívat pracovní dobu k vykonávání svěřených prací apod. (blíže viz ust. § 301 a násl. ZP). Podnikatel nemusí plnit pokyny nadřízených, žádné totiž nemá, a naopak to bývá on, kdo dává příkazy, například zaměstnancům. Podnikatel si obvykle může vybrat, s kým bude či naopak nebude spolupracovat. Pokud podnikatel nechce, do práce vůbec přijít nemusí, a pokud do ní přijde, svou práci si musí rozvrhnout sám.

Podnikání znamená na jednu stranu svobodu, ale na druhou stranu také odpovědnost. Na prvním místě by si začínající podnikatel měl položit otázku, zda pro podnikání vůbec splňuje předpoklady. Tyto předpoklady lze rozdělit do dvou základních skupin. První skupinou jsou právní předpoklady, tj. předpoklady, které český právní řad klade na osoby, jež se chtějí účastnit podnikání. Druhou skupinou jsou určité osobní předpoklady, které právní předpisy zmiňují spíše okrajem, ale na druhou stranu pro samotný případný podnikatelský úspěch jsou zásadní.

Pokud jde o právní předpoklady, výchozím je v tomto směru především ust. § 6 a § 8 ŽZ. Mezi všeobecné podmínky patří plná svéprávnost (dovršení osmnácti let věku), kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti, a bezúhonnost. Za bezúhonnou se nepovažuje především osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním (§ 6 odst. 2 ŽZ). Značnou limitaci představuje i případná účast na insolvenčním řízení (např. k překážkám provozování živnosti viz ust. § 8 ŽZ, případně viz ust. § 63 ZOK). Pokud osoba právní předpoklady nesplňuje, měla by se poradit s odborníkem (např. v případě nezletilého by měl advokát poradit, zda má smysl zahájit řízení týkající se přivolení soudu, pokud ano, měl by pomoci se zahájením tohoto řízení apod.). Splnění právních předpokladů představuje takovou základní vstupenku do podnikání.

Jde-li o osobní předpoklady, je situace s jejich definováním komplikovanější. Český právní řád nám s tím pomůže jen částečně. Například pokud se budoucí podnikatel rozhodne podnikat prostřednictvím právnické osoby, ust. § 159 NOZ upravuje tzv. povinnost péče řádného hospodáře. Kdo totiž přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. U člena voleného orgánu právnické osoby tak zákon vyžaduje výslovně i „potřebné znalosti”. I zákon tak v některých případech vyžaduje kromě prostých právních předpokladů také některé osobní předpoklady.

Nicméně ani „potřebné znalosti” ještě nic neříkají o tom, jaký by podnikatel vlastně měl být a jaké by měl mít ideální vlastnosti, schopnosti či znalosti. Uveďme si alespoň některé základní nezbytné vlastnosti, mezi které lze zařadit například odpovědnost, samostatnost a pracovitost. Může to vyznít jako klišé, ale bez těchto základních vlastností se podnikatel může dostat dříve či později do obtíží. Pokud jde o schopnosti a znalosti, budou odvislé od konkrétní podnikatelské činnosti, kterou bude podnikatel vykonávat. Začínající podnikatel by měl mít znalosti i o tom, co samotné podnikání vlastně obnáší.

Co?

Co budu dělat? Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele (§ 420 odst. 1 NOZ). Začínající podnikatel si musí ujasnit, jakou konkrétní výdělečnou činnost bude vykonávat. Od uvedeného se totiž bude mimo jiné odvíjet, jaká konkrétní podnikatelská oprávnění bude potřebovat.

Pokud jde o výběr konkrétní činnosti, existují některá přirozená omezení, například týkající se trestné činnosti, prodeje věcí vyloučených z obchodu apod. Nicméně jinak se jedná o výsostné rozhodnutí samotného podnikatele. Začínající podnikatel by si měl ujasnit, jaké konkrétní činnosti bude vykonávat, aby si podle toho mohl zajistit příslušná podnikatelská oprávnění. Vybraná činnost by měla být taková, ke které budoucí podnikatel již disponuje nějakými znalostmi a schopnostmi. Z logiky věci by pak měl podnikatel předmětnou konkrétní činnost vykonávat na takové úrovni, aby mu za ni byl ochoten někdo platit. Může se stát, že někdo přemýšlí nad radikální změnou směřování svého života a rozhodne se podnikat v oboru, o kterém zatím nic moc neví. Samo o sobě to je rizikové, ale bez přípravy se však jedná ještě o riskantnější podnik než je nutné. Dále je vhodné mít na paměti, že některé podnikatelské činnosti mohou ze zákona vyžadovat i odborné předpoklady (viz např. příloha č. 1 – 3 k zákonu o živnostenském podnikání).

Podnikatel, především začínající, bude vedle samotné podnikatelské činnosti vykonávat (zpočátku zřejmě sám) i podpůrné činnosti, které souvisejí se samotným podnikáním. Oproti zaměstnaneckému poměru bude mít budoucí podnikatel i řadu dalších povinností, jejichž plnění by měl vést v patrnosti. Podnikatel by se tak měl orientovat i v povinnostech, které souvisejí se samotnou podnikatelskou činností, byť s řadou z nich mu může pomoci (a měl by) účetní, daňový poradce či advokát. Mezi tyto činnosti patří například registrace k dani z příjmů, oznámení zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení, platba daní, pojištění, daní či záloh, podávání daňových přiznání a přehledů, vedení daňové evidence či účetnictví apod.

Kde?

Kde budu podnikat? Jedná se o zdánlivě jednoduchou otázku, ale není tomu tak. Začínající podnikatel by si měl rozmyslet i to, kde všude bude svoji činnost vykonávat. Dále by měl v návaznosti na konkrétní formu své činnosti zajistit odpovídající prostory, ve kterých bude mít nejen své sídlo, ale i samotnou podnikatelskou činnost vykonávat. V této otázce lze tedy především rozeznat dvě roviny. První se týká lokality, ve které bude začínající podnikatel činný. Druhá se zabývá formou místa, v jakém podnikatel může vykonávat svou činnost.

Začínající podnikatel by si měl určit, v jaké lokalitě bude svou činnost vykonávat. Některé činnosti jsou více svázány s místem, kde má podnikatel své sídlo, jiné lze vykonávat i celorepublikově. Například advokát může mít sídlo v Praze, ale právní pomoc může a často poskytuje i klientům mimo Prahu, byť s tím jsou spojeny cestovní výdaje. Naproti tomu například menší stavební společnost může činnost vykonávat i mimo město, ve kterém má sídlo, ale akční rádius bývá někdy i tak omezen. Rozhodně tomu není tak, že největší šanci na úspěšný rozjezd podnikání je pouze v Praze. Lze poukázat i na citát přisuzovaný Caesarovi, který měl říci, že radši bude prvním na vesnici než druhým v Římě.

Dále by se měl začínající podnikatel rozhodnout, kde konkrétně bude svou činnost vykonávat, tj. v jakých prostorech. Někteří začínající podnikatelé za účelem úspory nákladů umísťují svá sídla do svého obydlí. Sídlo právnické osoby sice může být i v bytě1, ale na druhou stranu sídlo či provozovna jsou v podstatě vizitkou podnikatele. U některých činností to může postačovat, ale jinak se tato varianta jeví spíše jako méně vhodná (pro některé profese to bude vysloveně nevhodné či vyloučené). Nehledě na to, že adresa podnikatele bude veřejně dohledatelná. Jinak konání důvěrných jednání například v kavárnách, restauracích apod. nelze rozhodně doporučit. Navíc některé činnosti mohou dokonce vyžadovat provozovnu s určitými předpoklady (např. hygienickými, bezpečnostními apod.), které by měl podnikatel zajistit, aby se vyvaroval případné sankce ze strany státních orgánů. Trh nabízí řadu možností zajištění sídla, ať již prostřednictvím pronájmu, podnájmu či koupě.

Jak a čím?

Jak a čím budu činnost vykonávat? Uvedené otázky spolu souvisí a jsou přitom velmi praktické. První otázka se týká formy, v jaké bude podnikatel vykonávat svou činnost. Druhá otázka pomůže začínajícímu podnikateli si uvědomit, zda má vše, co ke své činnosti bude potřebovat.

Pokud jde o formu podnikání, začínající podnikatel bude zřejmě uvažovat pro začátek především o podnikání buď živnostenským způsobem anebo prostřednictvím společnosti s ručením omezeným. Uvedené formy jsou totiž pro začátek nejjednodušší, každá má ale své výhody i nevýhody.