Input:

Chci podnikat - jak začít

28.8.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

101
Chci podnikat – jak začít

Mgr. Milan Vaňkát

Začátek podnikání

Podnikání není pro každého. O podnikání může uvažovat především někdo, kdo je ochoten a schopen jít do rizika. Úspěch nelze nikdy zaručit. Pokud by podnikání bylo tak jednoduché, pak bychom všichni byli buď členy nějaké právnické osoby anebo živnostníky. K podnikání je třeba trochu odvahy, přípravy a odhodlání. Štěstí může být důležité, ale jeho význam nelze přeceňovat. Štěstí přeje hlavně připraveným. Nestačí mít však jen pouhý nápad či představu, ale je třeba myslet i na jejich realizaci. Tato lekce si tak klade za cíl, aby si čtenář svůj případný vstup do podnikání promyslel a uvědomil si některé problémy spojené s realizací svého nápadu či představy.

Důkladné promyšlení a plánování jsou důležité, protože s jejich pomocí lze odhalit některé problémy či prázdná místa. V této lekci k samotnému zamyšlení slouží, možná poněkud nezvykle, základní kriminalistické otázky, kterými jsou kdo, co, kde, jak, čím, kdy a proč. Nelze předvídat všechny v úvahu přicházející situace a jejich varianty, ale je možné se v rámci možností některým chybám přeci jenom vyvarovat. Závěrem jsou připojeny i některé základní informace, jak může budoucí podnikatel ochránit svůj nápad či představu, tj. za pomoci jakých právních instrumentů tak může učinit.

Kdo?

Kdo by měl podnikatelskou činnost vykonávat? Práce má zásadní místo v životě člověka, ale každý nemusí být jako podnikatel spokojený, ba naopak někomu spíše vyhovuje práce v pracovním poměru. Obě varianty mají své výhody i nevýhody. Zaměstnanec je například povinen plnit pokyny nadřízených, spolupracovat s ostatními zaměstnanci, využívat pracovní dobu k vykonávání svěřených prací apod. (blíže viz ust. § 301 a násl. ZP). Podnikatel nemusí plnit pokyny nadřízených, žádné totiž nemá, a naopak to bývá on, kdo dává příkazy, například zaměstnancům. Podnikatel si obvykle může vybrat, s kým bude či naopak nebude spolupracovat. Pokud podnikatel nechce, do práce vůbec přijít nemusí, a pokud do ní přijde, svou práci si musí rozvrhnout sám.

Podnikání znamená na jednu stranu svobodu, ale na druhou stranu také odpovědnost. Na prvním místě by si začínající podnikatel měl položit otázku, zda pro podnikání vůbec splňuje předpoklady. Tyto předpoklady lze rozdělit do dvou základních skupin. První skupinou jsou právní předpoklady, tj. předpoklady, které český právní řad klade na osoby, jež se chtějí účastnit podnikání. Druhou skupinou jsou určité osobní předpoklady, které právní předpisy zmiňují spíše okrajem, ale na druhou stranu pro samotný případný podnikatelský úspěch jsou zásadní.

Pokud jde o právní předpoklady, výchozím je v tomto směru především ust. § 6 a § 8 ŽZ. Mezi všeobecné podmínky patří plná svéprávnost (dovršení osmnácti let věku), kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti, a bezúhonnost. Za bezúhonnou se nepovažuje především osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním (§ 6 odst. 2 ŽZ). Značnou limitaci představuje i případná účast na insolvenčním řízení (např. k překážkám provozování živnosti viz ust. § 8 ŽZ, případně viz ust. § 63 ZOK). Pokud osoba právní předpoklady nesplňuje, měla by se poradit s odborníkem (např. v případě nezletilého by měl advokát poradit, zda má smysl zahájit řízení týkající se přivolení soudu, pokud ano, měl by pomoci se zahájením tohoto řízení apod.). Splnění právních předpokladů představuje takovou základní vstupenku do podnikání.

Jde-li o osobní předpoklady, je situace s jejich definováním komplikovanější. Český právní řád nám s tím pomůže jen částečně. Například pokud se budoucí podnikatel rozhodne podnikat prostřednictvím právnické osoby, ust. § 159 NOZ upravuje tzv. povinnost péče řádného hospodáře. Kdo totiž přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. U člena voleného orgánu právnické osoby tak zákon vyžaduje výslovně i „potřebné znalosti”. I zákon tak v některých případech vyžaduje kromě prostých právních předpokladů také některé osobní předpoklady.

Nicméně ani „potřebné znalosti” ještě nic neříkají o tom, jaký by podnikatel vlastně měl být a jaké by měl mít ideální vlastnosti, schopnosti či znalosti. Uveďme si alespoň některé základní nezbytné vlastnosti, mezi které lze zařadit například odpovědnost, samostatnost a pracovitost. Může to vyznít jako klišé, ale bez těchto základních vlastností se podnikatel může dostat dříve či později do obtíží. Pokud jde o schopnosti a znalosti, budou odvislé od konkrétní podnikatelské činnosti, kterou bude podnikatel vykonávat. Začínající podnikatel by měl mít