Input:

Základy účetnictví

3.3.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

701
Základy účetnictví

Ing. Jiřina Tichá, Ing. Martin Děrgel

Základy účetnictví

Základním právním předpisem, ve kterém jsou stanovena pravidla pro vedení účetnictví, je zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoÚ).

Předmět účetnictví

Předmět účetnictví je definován v § 2 ZoÚ: „Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření.”

Kromě zákona o účetnictví, jak si mnohdy ukážeme, je přes velkou snahu účetních odborníků dosáhnout nezávislosti účetnictví na daních stále řešení některých účetních problémů závislé i na zákonech daňových.

Vyhlášky ministerstva financí

Od počátku účinnosti ZoÚ předpokládá, že k jeho praktické aplikaci budou vydány podrobnější prováděcí předpisy. Do konce roku 2003 měly tyto předpisy formu opatření ministerstva financí. Od roku 2003 upravují účetnictví souběžně prováděcí vyhlášky ministerstva financí publikované ve Sbírce zákonů. Závaznost těchto vyhlášek je dána § 4 odst. 8 ZoÚ, podle kterého jsou účetní jednotky povinny dodržovat při vedení účetnictví zejména směrnou účtovou osnovu, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, obsahové vymezení těchto závěrek a účetní metody a ostatní podmínky vedení účetnictví stanovené prováděcími právními předpisy.

Vyhláška č. 500/2002 Sb.

Pro společnosti s ručením omezeným se jedná o vyhlášku č. 500/2002 Sb., v platném znění, kterou se provádějí některá ustanovení ZoÚ pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.

První verze prováděcích vyhlášek na rozdíl od původních opatření ministerstva financí kladly důraz na to, jak má vypadat cíl práce účetních, kterým je účetní závěrka. Zdálo se, že účetním poskytnou větší volnost, jak tohoto cíle dosáhnout. Jak je uvedeno dále, v praxi k tomuto uvolnění účetních postupů nikdy nedošlo, protože původní opatření ministerstva financí byla přetransformována na České účetní standardy.

Směrnice EU upravující účetnictví

Poprvé s účinností od roku 2008, podruhé s účinností od roku 2016, byly prováděcí vyhlášky významně novelizovány. Cílem těchto novelizací bylo především zapracovat do prováděcích vyhlášek předpisy Evropských společenství v rozsahu, který umožňuje ZoÚ. Na rozdíl od Mezinárodních standardů účetního (finančního) výkaznictví (IAS/IFRS) se těmito předpisy směrnicemi (direktivami) Rady neřídí jednotlivé podnikatelské subjekty. Tyto směrnice jsou závazné pro všechny členské státy Evropské unie. Členské státy je musí převzít do svých právních předpisů regulujících účetnictví. Nejvýznamnějšími ze směrnic, které po dlouhou řadu let upravovaly harmonizaci účetnictví v Evropské unii, byla čtvrtá direktiva (bilanční) ze dne 25. července 1978 a sedmá direktiva z roku 1983, upravující požadavky na konsolidovanou účetní závěrku. Tyto směrnice nahradila směrnice 2013/34/EU ze dne 26. června 2013, o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, která byla aplikována do českých účetních předpisů s účinností od 1. 1. 2016. Osmá direktiva z roku 1984 zabývající se auditem a auditory byla nahrazena direktivou 2006/43/ES, která vyvolala v roce 2009 vytvoření nového zákona o auditorech. I když zákonodárci jednotlivých zemí při tvorbě účetní legislativy vycházejí z těchto směrnic, jsou účetní systémy jednotlivých zemí stále odlišné, a tím informace z účetních závěrek obchodních společností z různých zemí Evropské unie těžko srovnatelné. Příčinou toho je, že směrnice poskytují v mnoha případech přílišná práva volby. I lhůty pro implementaci jejich novel do národní legislativy jsou příliš dlouhé. Pokud je potřeba poskytnout mimo hranice republiky srovnatelnou účetní závěrku, musí být sestavena podle IFRS.

Pokyny či sdělení Ministerstva financí ČR / Pokyny GFŘ

Pokyny či sdělení Ministerstva financí ČR či Generálního finančního ředitelství (nejrozšířenější jsou pokyny D v oblasti daní) nejsou právní normou a nejsou tedy právně závazné. Správní orgán nemůže samostatně napadnout skutečnost, že subjekt nedodržuje pokyn, vždy nejprve musí konstatovat porušení zákonné normy. Pokyny by tedy neměly upravovat jiné skutečnosti, než ty, které upravuje zákon, a zejména by neměly stanovovat další povinnosti.

České účetní standardy

Kromě ZoÚ a prováděcí vyhlášky upravují účetnictví ČÚS. Podle ZoÚ je obsahem standardů shodně jako ve vyhláškách popis účetních metod a dále postupy účtování. Obsah standardů nesmí být v rozporu s ustanoveními tohoto zákona a ostatních právních předpisů, ani obcházet jejich účel. Použití standardů účetními jednotkami se považuje za plnění ustanovení o účetních metodách podle ZoÚ. Vydání standardů se oznamuje ve Finančním zpravodaji.

Informace pro účetní jednotky

V souvislosti s novelizací prováděcí vyhlášky a ČÚS v roce 2007 vydalo Ministerstvo financí ČR ve Finančním zpravodaji 12/2007 velmi potřebné sdělení pojmenované: „Informace pro účetní jednotky o nepoužitelnosti některých pokynů, sdělení, oznámení a postupů pro účetní jednotky účtující podle vyhlášky č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, případně pro ostatní účetní jednotky”.

Sdělení č. j.: 281/36 980/94

Pro společnosti s ručením omezeným tak z těchto pokynů zůstává v platnosti Sdělení č. j.: 281/36 980/94 uveřejněné ve Finančním zpravodaji č. 7/1994, o účtování ve sdružení bez právní subjektivity. Ten se týká fyzických osob, ale i společností, které se pro podnikání sdruží do sdružení, od roku 2014 „společnosti” upravené občanským zákoníkem. Tato společnost nemá právní subjektivitu a není tedy účetní jednotkou. Vedení účetnictví pak je poměrně komplikované a po pravdě je nutno říci, že toto sdělení účetním příliš nepomůže.

Seznam Českých účetních standardů

Pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášky č. 500/2002 Sb., v platném znění, tedy pro podnikatele, byly vydány následující ČÚS:

001 Účty a zásady účtování na účtech  
002 Otevírání a uzavírání účetních knih  
003 Odložená daň  
004 Rezervy  
005 Opravné položky  
006 Kurzové rozdíly  
007 Inventarizační rozdíly a ztráty v rámci norem přirozených úbytků zásob  
008 Operace s cennými papíry a podíly  
009 Deriváty  
010 Zvláštní operace s pohledávkami – zrušen od 1. 1. 2008  
011 Operace s obchodním závodem
012 Změny vlastního kapitálu  
013 Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek  
014 Dlouhodobý finanční majetek  
015 Zásoby  
016 Krátkodobý finanční majetek, peněžní prostředky a krátkodobé závazky k úvěrovým institucím
017 Zúčtovací vztahy  
018 Kapitálové účty a dlouhodobé závazky  
019 Náklady a výnosy  
020 Konsolidovaná účetní závěrka 
021   Vyrovnání, nucené vyrovnání, konkurz a likvidace – pokyn je vzhledem k nahrazení zákona o konkurzu a vyrovnání insolvenčním zákonem od 1. 1. 2008 neaktuální, ale dosud nebyl ani aktualizován, ani zrušen  
022 Inventarizace majetku a závazků při převodech majetku státu na jiné osoby  
023 Přehled o peněžních tocích  
024 Srovnatelné období za účetní období započaté v roce 2016

Interpretace Národní účetní rady

I když se Ministerstvo financí ČR samo zmocnilo tvorby ČÚS, a tím celé oficiální úpravy účetnictví v České republice, vznikla nezávislá odborná instituce v oblasti metodiky účetnictví – Národní účetní rada.

Členy jsou:

  • Komora auditorů České republiky,

  • Komora daňových poradců České republiky,

  • Svaz účetních,

  • Vysoká škola ekonomická, zastoupená Fakultou financí a účetnictví.

Národní účetní rada vydává interpretace, které sice nejsou závazným účetním předpisem, ale vyjadřují vysoce odborné názory na praktické účetní problémy, proto považujeme za důležité Vás s nimi seznámit.

Doposud byly publikovány tyto interpretace:

I-1   Přechodné rozdíly při výchozím uznání aktiv  
I-2   Přechodné rozdíly při přeměnách a vkladech  
I-3   Rezerva na splatnou daň  
I-4   Odložená daň z přechodných rozdílů při ocenění majetkových účastí metodou ekvivalence  
I-5   Stanovení okamžiku zahájení účtování souvisejících nákladů spojených s pořízením dlouhodobého majetku  
I-7   Komisionářské smlouvy  
I-8   Sociální fond a účtování o fondech tvořených ze zisku  
I-9   Odložená daň-první vykázání  
I-10 Okamžik účtování o pohledávce z titulu příslušenství k pohledávce u věřitele  
I-11   Srovnatelnost informací za běžné a minulé účetní období v individuální účetní závěrce podnikatelů  (nahrazeno I-30)
I-12 Faktoring  
I-13 Účtování související s paušálními náhradami odpovědnosti za kvalitu dodávek  
I-14 Okamžik vykázání nároku na přijetí nebo vrácení dotace  
I-15 Zúčtování nevyplacených přiznaných podílů na zisku  
I-16 Účtování úplatně nabytého samostatného věcného břemene  
I-17 Pobídky v nájemních vztazích  
I-18 Dohadné položky v cizí měně  
I-19 Zúčtování závazků vzniklých z rozdělení vlastního kapitálu  
I-20 Účetní zachycení podmíněných investičních výdajů  
I-21 Odpis cizoměnové pohledávky a závazku  
I-22 Dotace v cizí měně  
I-23 Oceňování nabyté cizoměnové pohledávky  
I-24 Události po rozvahovém dni
I-25 Ocenění po předchůdci
I-26 Slevy z pořizovací ceny dlouhodobého hmotného majetku v následujících účetních obdobích po uvedení do užívání
I-27 Následné získání dotace na dlouhodobý majetek
I-28 Následné vrácení dotace na dlouhodobý majetek
I-29 Opravy chyb, změny v účetních odhadech a změny v účetních metodách
I-30 Srovnatelnost informací za běžné a minulé účetní období v individuální účetní závěrce podnikatele
I-31 Mezitímní účetní výkaznictví
I-32 Struktura a obsah přehledu o změnách vlastního kapitálu
I-33 Určení okamžiku zařazení dlouhodobého hmotného majetku do užívání
I-34 Rezervy na likvidace
I-35 Oceňování zásob vytvořených vlastní činností
I-36 Náhradní způsob výpočtu konsolidačního rozdílu
I-37 Časové rozlišování a cizí měna

Zde nutno upozornit, že nesouhlasný názor části odborné veřejnosti vyvolala zejména interpretace č. 12, týkající se faktoringu.

Dokumenty vydané Národní účetní radou jsou zveřejněny na www.nur.cz .

Vnitřní účetní směrnice

V